Jednou z hodnot, které pro mě mají celoživotně největší váhu, je pluralita. To je ostatně to, co vnímavější část populace tolik cení na pádu komunistického režimu, který stejně jako mnoho lidí dnes ostrakizoval vše, co bylo v rozporu s jedinou možnou názorovou linií.
Na pluralitě je nejcennější to, že skýtá možnost obohacovat naše zorné pole o střípky jiných perspektiv, protože každý z nás vnímá a pojmenovává svět trochu jinak a skutečně kvalitní názor – který přesahuje k moudrosti – se taví jen ve volné a svobodné soutěži názorů.
Jen společnost, která umožňuje takové tavení, je zdravá a prosperující.
Tavením není myšleno přetlačování a potlačování a zavrhování, nýbrž snaha druhého člověka pochopit z pozice vzájemné úcty a respektu.
Diskuse by měla být motivována snahou se vzájemně obohatit, ne něco mermomocí vyhrát nebo vytěsnit.
Na konci takové diskuse zdaleka nemusí dojít k tomu, že vyhraje jeden názor a oba ho přijmou. Vůbec ne. Mnohem běžněji je to tak, že si oba svůj původní názor ponechají, ale dostanou se k pocitu, že toho druhého vlastně chápou. A že se vlastně shodují na těch nejdůležitějších věcech – na ideálu slušnosti například. Ale že když přijde na konkrétní volby, tak prostě z různých spletitých důvodů každý zastává jiné výsledné stanovisko A JE TO V POŘÁDKU.
Proto mě až bolí každá zkušenost, ve které se setkávám s přístupem “nechci se obklopovat lidmi s jiným názorem”. Vždyť to je ultimativní facka pluralitě.
Tolik let si lidé přáli svobodné prostředí, kde budou moct diskutovat a obohacovat se, aby se pak navzájem obklopovali jen těmi, co říkají stejné věci.
Politické preference člověka jsou podmíněné v čase a vycházejí z x faktorů, z nichž některé ani nemusí být ve veřejné diskusi přítomné. Podstatné je, že se mohou měnit v závislosti na tom, jak se vyvíjí doba a vnímání světa daného člověka.
Pokud je člověk otevřený a kritický a neidentifikuje se se svým názorem, protože ví, že člověk není svůj názor, má svobodu kdykoli svůj názor nahradit za lepší – a jen tím získá.
Ale pokud člověk naopak takovou diskusi hned zkraje zakopává do země, zakopává s ní především možnost přesahovat své aktuální zorné pole a především jít s druhým člověkem do mnohem větší hloubky, pod názory, pod postoje, přímo k jeho srdci, kde zjišťujeme, že nám všem – pokud nejsme psychopati – jde jen o to, ať se nám a našim dětem žije a dýchá co nejlépe – ať už si v daný moment myslíme (mnohdy klidně mylně), že ta nebo ona cesta je lepší.
Proto prosím – diskutujme, hledejme styčné body a snažme se vzájemně chápat a jít si naproti. Není to ve výsledku výzva k naplnění nejvyššího ideálu humanity?
____ ___ __ _
Autor textu je rovněž autorem obrazu Pluralita.
Obraz je akryl, 80x80cm, prodej je možný přes mail [email protected]