Číně vyčítáme porušování práv Tibeťanů, nehumánní zacházení s lidmi v továrnách i ve společnosti, vysoký počet obětí trestu smrti, cenzuru a absenci elementárních lidských práv. Různými prostředky se ji snažíme donutit, aby se reformovala, a občas se nám to snad i daří. Jelikož však vycházím z přesvědčení, že člověk musí vždy začít sám u sebe, ptám se: Máme čisto před vlastním prahem?
Na Západě máme všechna práva, která nám zaručuje Listina základních práv a svobod. Aplikujeme právo svobodně volit, svobodně se pohybovat, svobodně se shromažďovat, svobodně vlastnit, právo, které nás chrání proti cenzuře a podobně, takže si můžeme připadat jako plnohodnotné lidské bytosti. Jsme jimi ale doopravdy? Dělá nás plnohodnotnou lidskou bytostí to, že nám někdo shůry dává nějaké právo, nebo to, že toto právo využijeme, abychom aktivně měnili svět okolo sebe k lepšímu? Jsou práva daná Listinou základních práv a svobod cílem nebo prostředkem? Nezapomínáme na to, že všichni jsme součástí světa a že činy každého z nás tento svět mění? Že svět není žádná pevně stanovená scéna s danými rolemi pro každého z nás a dopředu napsaným scénářem? Že svět je sled proměn a že tyto proměny se dějí pod rukama každého jednotlivce – tedy že každý jednotlivec svět ať chce nebo ne přetváří? Nerezignovali jsme na fakt, že čin každého z nás může svět zlepšit? Jsme svobodní, protože cítíme možnost něco aktivně dělat a víme, že to k něčemu bude, nebo proto, že nám to říkají v televizi?
Obávám se, že nežijeme až tak plnohodnotné a svobodné životy, jak si myslíme. Častěji, než je zdrávo, se setkáváme s odevzdaností a rezignací, s přístupem, že lidé se dělí na ty s mocí a bez moci, že sám stejně nic nezměním a všechno je stejně ztraceno, že si chci užívat a víc než rodina (a to jen ta rodina, kterou ještě sám během svého života zažiji) mě nezajímá. Zkrátka že můj svět končí a začíná za dveřmi mého domu. Jako bychom zapomínali, že můžeme být buď pasivními loutkami v rukou „mocných“ nebo můžeme těmto „mocným“ vymezovat hranice a usměrňovat je tam, kam chceme, aby šli. Že každý je mocný tak, jak si zvolí, že chce být. A že čím budeme pasivnější, tím víc budeme manipulovatelnými a nesvobodnými. Tedy že míra svobody je přímo úměrná míře podílení se na světě okolo nás.
Současný stav je pochopitelný. Čím víc se svět zmenšuje a čím více informací se na nás valí ze všech stran, tím víc mu nerozumíme a jsme v něm ztraceni. Sledujeme zprávy, ale v záplavě jmen lidí a institucí se nám málokdy podaří pochopit, co se vlastně děje. Nerozumíme, a tak přenecháváme správu světa těm, o kterých se domníváme, že rozumí. Tím se zříkáme práva na plnohodnotnou lidskou existenci, která aktivně vytváří svět kolem sebe, a svou pozornost směřujeme k pasivnímu konzumování. Opět poměrně snadno dostopovatelná příčina. Čím složitější se jeví svět, čím víc jsme ztraceni v titulcích novinových článků, tím zřetelněji vnímáme jasná poselství reklamy. Coca-Cola Zero pro aktivní life-style. Aha, takže si koupím kolu a tím budu aktivní. No proč ne, vždycky jsem chtěl být aktivní. Je to snazší, než jsem si myslel, být aktivní. Jenom se, sakryš, nedostavuje žádný extra pocit. Asi si budu muset koupit ještě jednu. S tím, jak se vzdáváme své aktivní role ve světě, nám nezbývá, než zaplnit toto prázdné místo nakupováním a uspokojováním pseudopotřeb, které bychom nebýt reklamy ani neměli. Jenže pořád nám něco chybí, pořád je v našem nitru něco prázdného, něco, co nám nedává klid. Snažíme se to utišit, zalepit jinými věcmi, větším autem, ještě dražší dovolenou a telefonem s více funkcemi, ale ono to pořád nefunguje. ..
Ale abychom se konečně vrátili k Číně…
Kde se vyrábějí všechny tyto náhražky hodnotného života? V Číně a jiných asijských zemích. Proč se vyrábějí tam? Protože tam je levně a korporacím to přináší JEŠTĚ VĚTŠÍ ZISKY, kterými mohou jejich manažeři ještě důkladněji zalepovat prázdnotu ve svém nitru. Proč je v Číně a jiných asijských zemích levně? Protože tam všichni na lidská práva kašlou. Snaží se s tím západní korporace něco udělat? Ano, snaží, pokud nějaký nenechavý novinář něco vyšťourá a podaří se mu dostat dostatečné publicity. Jinak jim daný stav velmi vyhovuje a mnohdy k němu sami přispívají tím, že tlačí ceny na co nejnižší dno. Tamní továrník pak nemá jinou možnost, než své zaměstnance opravdu sedřít z kůže, protože pan západní odběratel by si rychle našel flexibilnější náhradu. Příkladů nelidského vykořisťování v podobě nelegální práce dětí, mezd pod hranicí minima, 72 hodinového pracovního týdne plus neproplacených přesčasů a nesnesitelných pracovních podmínek ze strany firem jako jsou Nike, Adidas, Gap, Esprit atd. je plný internet, takže se o nich zde nebudu podrobněji rozepisovat.
Místo toho se zeptám: Kdo je tedy na vině z porušování lidských práv v Číně a jiných zemích? Bylo by jednoduché svézt vinu na čínskou vládu či západní korporace a místo na Topolánka týden po kavárnách nadávat na ně. Pokud nám však na stavu světa opravdu záleží, musíme si připustit, že vina je na nás všech. Dokud si budeme z jakýchkoli důvodů odpírat nejzákladnější lidské právo na plnohodnotnou lidskou existenci, která chápe spoluzodpovědnost za dění kolem sebe, a dokud budeme prázdnotu, která z takového způsobu života pramení, přehlušovat materiálními statky vyrobenými za nelidských podmínek a odpovědnost za stav věcí nechávat nad „těmi nad náma“, nic se nezmění.
Životní zkušenost navíc ukazuje, že nikdo se nezmění jen pokud mu řekneme, aby se změnil, či ho k tomu budeme nutit ekonomickým tlakem a bojkoty. Takové jednání pouze umocňuje vzájemné nesváry. Jediné, co funguje, je změnit sebe a svým dobrým příkladem inspirovat ostatní. Chceme-li tedy přispět k dodržování lidských práv v Číně a ve světě, musíme sami žít co nejúplnější životy, být si vědomi odpovědnosti za své činy a moci, kterou každý z nás má. Vše ostatní přijde samo.
Svět je dílo nás všech.