Probudil jsem se neobvykle po deseti
hodinách spánku s jemnou rýmou. Asi začínající
nachlazení, které je všude kolem cítit.
Myšlenka boje proti virům měla předznamenat celý den.
Od přípravy snídaně,
která spočívá především v silném
nálevu ZELENÉHO čaje, který má působit
protibakteriálně a preventivně, mě vytrhává
kamarádka sousedka prosbou, jestli nejsem schopen otevřít
zaseknuté dveře, protože jí ve vedlejším
pokoji zůstal uvězněn celý zbytek mladé rodiny.
Snažím se přistoupit k
problému konstruktivně a věcně, nicméně má
naivní snaha uvolnit zámek nožem se nesetkává
s žádným přijatelným výsledkem.
Naštěstí, přes svou právě propuknutou nemoc
přichází pan domácí (mé obavy z
nachlazení se stupňují, nemoc je ještě blíž,
než se zdálo, a skolila i ty, u kterých bych si dříve
ani nepomyslel, že je zdolat může). Poprvé ho vidím
v jiném oblečení než v jeho riflové pracovní
košili. Novým prvkem má být teplý ZELENÝ
svetr. Společně s flexou problém uzavírají
tak, že odřežou panty a dveře vysadí. Já se vracím
k čaji a počítači. Oblečeno mám ZELENÉ
triko.
Večer přítelkyně vaří
ZELňačku, zatímco já si pročítám
noviny, které otevírá článek na ZELENÉ
téma evropských kroků vůči globálnímu
oteplování. Jako dezert a jako přírodní
zdroj vitamínů si dáváme whiskey a ZELENÉ
jablko s medem.
Jestli mi proti nachlazení
nepomůže tato porce zelené barvy, která se mi
nevědomě vloudila do celého dne, nepomůže už nic.
A teď mě až trochu zazebalo. Tak
jako ráno, i teď, těsně před odchodem do postele,
poslouchám Nicka Cava. V písničce, kterou jsem si
pouštěl ráno, hrála roli dívka se ZELENÝMA
očima. Písnička, která právě končí,
je už výhradně a pouze o ZELENÝCH očích.